upřímnost

4. července 2013 v 15:36 | paprika |  Strasti a slasti
Rozhodla jsem se sem se semem po dlouhý době napsat něco fakt upřímnýho a jakože od srdíčka. Pročítala jsem si tady ty svý články, který jsem za těch pár let napsala a došla jsem k jednoduchýmu závěru: Nezměnila jsem se! V jádru určitě ne, stále jsem znechucena lidmi a společností, ikdyž naoko to všechno může vypadat ode mě hrozně sluníčkově a květinkově a taky motýlkově s příměsí vážek. Ale. Došla jsem k jedné věci, člověk by měl milovat lásku a ne všechny lidi zatracovat, ikdyž problémem je určitě to, že většina toho, co lidi vypouští z úst se mi zdá jako bezduchý blábol mající v sobě nádech zhouby lidstva, proti kterému je třeba bojovat a uvnitř mě to vře, ale usměju se a kejvnu a dál se věnuju svojí dvojce bílýho, jelikož tyhle lidi nemaj šanci pochopit. Snažila jsem se o to párkrat a bezvýsledně, přičemž jsme oba odcházeli naštváni. A tak si tu SVOU pravdu nechám pro sebe a pro pár lidí, který ji oceněj. A tak si i myslím, že jsem to vyřešila celkem kloudně. Nechci všechny zatracovat - samozřejmě! Plno lidí má v sobě určitý potenciál méně čí více rozvíjený (většinou méně díky okolním hnus vlivům) a tak si říkám a tak si říkám vam pam pi dam pam - NE to si neříkám a tenhle popěvek je sice děsně vlezlej ale nevyvolává ve mě z nějakýho důvodu příjemný pocity, možná proto, že zní ohraně. Každopádně jako svůj úkol vidím objevovat to v těch lidech a ukázat jim, že v tom nejsou sami. Samozřejmě pomoci druhým je pro mě stále pořád snažší než neleznout tu správnou cestu sama sobě. Po dlouhý době mi ale přijde, že žiju! Že žiju tak jak chci, cejtim to léto a skládačku pod sebou a neni to jen naoko ale prostě to cejtim v sobě! Věci mě zase začaly bavit, sedim do dvou do rána a šiju si tašku. Sedim tady nad tim článkem a baví mě to psát a cejtim jak to ze mě proudí ( samozřejmě ne všechno, to napsat nedokážu) ale většina věcí tu TEĎ a TADY je. Pravdivá a syrová. Pravda. Ve svý nahotě. Sice to všechno je jen v rozkvětu, ale i to malý poupátko už budu zalejvat a nesnažit se bejt někdo kdo nejsem. Už na mě nikdo nenavlíkne sukýnku s kamínečkama, ikdyž neříkám, že třpytivý vílí křídla a jednorožčí kouzelnej prach neni krásnej! Ale myslím, že pokud je člověk něčim trošku jinej a výjmečnej měl by to v sobě začít pěstovat a o to poupátko se fakticky starat a bude šťastnej. Takovej člověk bude na podpatkách děsně nešťastnej a bude se cejtit asi jako...no....když de na podpatkách.
Děkuju za to, že jsem se zbavila břemena, který mi ovšem pomohlo svym jednoduchym optimismem se dostat zase do chodu a složitě zauzlenej život převíst do jednoduchý přímky, načež teď můžu s poměrně čistou hlavou zase objevovat ty příjemný složitosti žití. Neberu to jako zneužití či znásilnění břemena, jen se počáteční opojení radostí rozplynulo někam do neznáma a nebylo co dalšího objevovat. Za to asi děkuju sama sobě, že jsem udělala ten krok, kterej byl třeba k tomu aby se dva lidi spolu zbytečně netrápili a mohl si každej žít podle svýho. Děkuju taky trochu múzám, který mi otevřely oči, byť o tom nevědej. Jedna asi tuší ale ta druhá, která mi řekla, že jsem nejlepší člověk, kterýho zná, ta to určitě neví. Jí bych do života upřímně přála to nejlepší, možná proto, že se v ní vidim, když sem byla mladší a taky proto, že to má kruva težký a složitý a pekelně zauzlený. Ta holka má v sobě potenciál (ikdyž nerada používám tohle slovo jelikož doba ho přetransformovala do něčeho mě vzdálenýho). Každopádně si jdu teďka sednout na zahradu v mým nově batikovanym abstraktnim hipízáčkým tričku a vydat se Na cestu s Kerouackem... A proč? Protože to byli lidi existující pro ty správný druhý lidi i pro poznání sama sebe a krás toho co nám poskytuje svět při svejch západech slunce, pohledech z vejšek hor a cigár v mokrý ranní rose. Ty lidi, ikdyž někdy s krizema a depkama, ale za to opravdu a pravdivě - ŽILI...!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Biby ♥ Biby ♥ | Web | 4. července 2013 v 15:51 | Reagovat

Pekný blog! :)

2 K. K. | Web | 7. července 2013 v 22:38 | Reagovat

Jo, je hrozně fajn si prostě uvědomit o co na to světě jde, a jít si tak nějak za tim, i kdyby třeba jenom na chvíli.
Užij si Kerouaca, nikdo takovej už nikdy nebude.

3 Paprika Paprika | 8. července 2013 v 14:39 | Reagovat

Člověk nikdy nespasí celej svět, ale zase ovlivňuje určitym způsobem lidi, který za svuj život potká (některý víc některý míň) a o tom to tak asi zčásti taky je...
To máš pravdu, bohužel už je většina těch "správnejch" a pravejch lidí mrtvá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama