Touha

11. ledna 2012 v 2:36 | paprika |  Nerýmující se psaní

Ta touha po vysokých podpatcích byla silnější než ona sama. Po rudých rtech a vyzývavém pohledu. Přesto jen seděla na své kanceláři a ťukala do klávesnice nějaké nesmyslné znaky, které smysl měly, ale ona v nich žádný smysl neviděla. Jen toužila. Nervózně a s lehkým vzrušením o sebe třela stehna. I kolena. Ty kolena byla obroušená tímhle zlozvykem .Vlastně to nebyl zlozvyk, jen už nedokázala sedět a ťukat do klávesnice. Chtěla něco víc. Mezi nohama se ji začalo vytvářet teplo. Snad tím třením… Někdo zaklepal. Kolegyně. Přinesla jí bábovku. Jak milé. Ona ale nemá chuť na bábovku má chuť stát na té ulici a připadat si žádoucí. Sedět na baru a připadat si žádoucí. Tancovat na baru a připadat si žádoucí. Ohýbat se pro propisku a připadat si žádoucí. Sedět v kancelářské židli a připadat si žádoucí. Sedět v kancelářské židli… Pohled na svůj kostýmek. Nemám chuť na bábovku. Dala bych si tu vůni ze rtěnky… Takový tý levný rtěnky, kterou když olíznete tak mátě děsně sucho v puse… Přesně tý rtěnky, kterou ty děvky používají v té největší možné míře. Kondom v kozačkách. Trošičku přibarvit černou lihovkou a jde se. Začala si rozepínat košili, jen malinko aby vynikla její bílá ňadra. Ňadra se chvěla. Ona se chvěla, ale pořád ťukala do klávesnice. Písmenka se ji míhaly před očima. Už nevěděla co dělat…. Chtěla tak moc pryč. Být jinde a ne tady. Skoro 30 to je hodně. Nic jsem nestihla. A tadyten plat? Chci se vlnět kolem tyče aby mi tleskali a každej z nich by toužil po tom, aby mě moh poplácat po zadku. Aby tak zbožňovali můj zadeček a všechno moje. Jméno třeba Chesty -to zní dobře. Jsem Chesty a ne nějaká…nějaká…kancelářské puťky ani nemusejí mít jména, stejně každá z nich je stejná jako ta druhá a ta druhá jako ta první. Možná se liší v trvalé a věku nebo počtu dětí… Všechny jako jedna, ale Chesty… Nejsou taky všechny jako jedna? Nejsou! Liší se rozmanitostí svých prdelek.
"Ta bábovka ti nechutná?"
"Ne, je moc dobrá, ale já teď nemám hlad."
"Aha… Neměla by ses tak odhalovat."
To už nevydržela a rozepla si celou košili… Začínala se u toho vlnět. Její kolegyně začala ječet, což přilákalo další a další zaměstnankyně. Ano, pár zaměstnanců tu bylo taky. Těch s brejlema. A ona… Ach jak se vlněla. Košili odhodila té kolegyni s bábovkou na obličej -alespoň si ho už nemusela pohoršeně zakrývat rukama. Rozepnula si sukni od kostýmku. Pomalu ji stahovala a taky odhodila. Mela zavřené oči, aby si ten pocit mohla líp vychutnat. Začala si rozepínat podprsenku, zrovna když se přiřítil ředitel.
Vyhazov na hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 :) :) | 8. května 2012 v 13:44 | Reagovat

libovka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama