část druhá

14. ledna 2011 v 3:08 | paprika |  Nerýmující se psaní
Je hezký když při dělání lásky hrajou písničky. A tak šla pustit gramofon. Něžně. Posadila se na rozvrzanou kuchyňskou židli, jednu nohu vyzvihla do výšky oken prvních pater a župan poodkrylil to tajemství. Zvonek... Řádně zavázala šňůrku županu. Znuděně a naštvaně vypadajíc otevřela dveře.  Rukou se opírala o futra, měla culík, ale většina vlasů z něj již dávno utekla na sovobodu. "Co chcete?!" "Mouku." "Mám jen cukr a ocet." "Potom tedy ocet." ......Bylo slyšet praskání zdi. "Tady máte ocet a přidala jsem vám k němu ještě 5 vajec." "Děkuji." "Taky máte za co, ale chtěla sem ze zeptat, jestli nemáte na oplátku mouku?" "Ano, mouku mám, pro jisototu jsem ji vzala s sebou." Poděkávání a zdořilostní úsměv udělají své. Teď se jen vrátit k tomu co chtěla. Nemůže -nejde to. Přehodí desku na trochu zádumčivější kalibr a vytáhne z kapsy županu svou oblíbenou olejovou barvu. Zbývá jí ještě pár volných bílých míst na stěnách bytu. Svlékne si župana a rozetře si po svém těle tuhle azurovou modř. Začne se otírat o zdi, tančí. Ve vzdálené dimezni slyší odemykání dveří. Je Tady. "Ahoj čarodějko." Přimkne se k ní a nezajímá ho, že jeho zelenožlutá košile je teď azurová. Beztak skončí brzo na zemi. Na chvíli se od ní odtáhne, jde totiž vyměnit desku za tu co leží vedle gramofonu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama