Sen

8. dubna 2009 v 22:13 | paprika |  Nerýmující se psaní
No tak holky dělejte, běžíme!
Co?! My na tebe kašlem, koukáme tady na televizi.
No tak holky, pojdtě už, nestihneme to.
Dobře kaslu na ně, koukám, že je nepřemluvím, hledám nástupiště číslo dva. Nejdřív si ale musím koupit lístek, ten se prý kupuje na nádražím hlavním, ale nastupovat do vlaku budu na nádraží vedlejším. Zbývá mi minuta a nemůžu najít ani koleje, po kterých by mohl jet jakýkoliv vlak natož nástupiště číslo 2. Vracím se za holkama.
Tak co ujelo ti to? Smály se mi.
Ne, nemohla jsem najít odkaď jezdí vlaky.
My jsme to věděli, proto jsem nikam nešly.
Obsluha jim nese další rundu panáků. Sedám si k nim. Říkají, že jo to tu pěkné, že tu nejspíš nějaký čas zůstaneme. V Duchu cítím zmatek, protože jsem chtěla přece odjet a vrátit se otamtaď odkaď jsem přišla a místo toho tady sedím v nádražní budově odkaď nejezdí vlaky.
Ale vlastně docela pěkná hospůdka, nebo to ani není hospůdka, těžko to pojmenovat. "Hostinská" (budu jí tak říkat) byla blonďatá éterická bytůstka, přesto s cigaretou u pusy a s věčným panákem u ..pusy. Bylo to celé zvláštní. V Praze. Tohle ale nebyla Praha, netekla tu totiž Vltava , ale Labe. Šla jsem se k němu podívat. Byly tu zdymadla. Šla jsem po nich, ale byly vratké, věděla jsem , že můžu každou chvíli spadnout a kdybych spadla znamenalo by to smrt. To mi ale nevadilo. Sedla jsem si a nechala se tímhle smrtícím úžasem houpat. Vytáhla jsem s kapsy přítelův penis a začala si s ním hrát a přemýšlet o něm. Vzpomněla jsem si na přítele a vytáhla telefon z kapsy, ale nešel spojit. Divné. Od té dpby co jsme dorazili sem, nebyl signál nikde. Sedím si tu a pozoruji v dálce hory a prapodivné zvuky, lidské hlasy, které se ozývají z louky. Jsem pořád rozrušená, stále si nepřídu, jako že bych v tuhle chvíli, chtěla být zrovna tady. Ale myslím na všechny jiná místa, která důverně znám. Najednou slyším křik. Tá éterická bytost s cigaretou u pusy. Ach ne. Potácí se a padá do vody. Chci za ní skočit , ale mám pocit, že by mě zdymadla rozmašírovala, představuju si, jak mě rozsekají na malé kousíčky a už nikdy nebudu já. Holky jí zachranují, vyndavají jí z vody. Její pohled mám před sebou pořád, ona jako by tu se mnou byla pořád, ale přesto byla ve své hospudce s holkama a nebo se topila. Zvláštní, mám také mokré šaty.
Ona byla úplně v šoku a plakala. A byla z deprimovaná a z jinak usměvav ženy se vyklubala notorická alkoholička s depresivní minulostí. Bez manžele bez dětí, ale se svými štamgasty. Byla jsem ve stresu protože jsem měla namočený mobil a věděla jsem , že už se nikam nedovolám. Začalo svíítat a já pořád seděla na těch zdymadlech co se kývají a koukala před sebe. Jedna z mojich přítelkyň seděla s "hospodskou na břehu, držely se za ruku a druhou rukou chytaly ryby na prut. U toho hrála romantická hudba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama