Dáma s kaméliemi

6. dubna 2008 v 13:13 | paprika |  Poetická poezie (někdy též nerýmující se)
Vnímám vůni kamélií,
které vlastně nevoní.
Cítím křehkost jejího těla,
které mým dotekem povolí.
Jsem jen poslíček.
Poslíček lásky.
V srdci mém, srdce to, jež dáma postrádá.
To srdce není mé, ani její-
-bylo Armanda.
Dámě k prsoum ho lehce pokládám.
Její oči děkují.
Popraskané rty ve šťastném úsměvu.
A tvář?-
-Z bílé kamélie se rázem rudá stala.
Dvě srdce nyní v jednom těle,
srdce lidí co se milují…
…v propletenci skonají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama