Povinná bajka do školy

25. října 2007 v 22:10 | paprika |  Nerýmující se psaní
Bylo mi řečeno, že bajka má být jednudušší, ale mně se tohle nijak složité nezdá, no...no...no...posuďte sami:
Sedminohý Oskar
V jednom takovém obyčejném parčíku, avšak uprostřed neobyčejného velkoměsta žije malinkatý tvoreček. Sedminohý pavouček. Ano, slyšíte správně. Opravdu sedminohý. Přestože pavouci mají většinou osm nožiček, on o jednu přišel záhadnou a dosud neobjasněnou příčinou. Právě proto, že má nožiček jen sedm, se mu jeho sourozenci posmívali a on propadal často depresím.
Když už nezabíraly ani antidepresiva v podobě jedu paní doktorky Sklípkanové, rozhodl se náš milý pavouček, vlastním jménem Oskar, že se od rodiny odpoutá. Dal si do kapsičky všechny jeho oblíbené fotografie. Od modelky sršně Viktorie, až po prababičku Uršulu.
Nyní vykročil vstříc, jak jinak než po sedmi nohách, novým zážitkům a dobrodružstvím.
"Proč jsem jen odešel?" přemýšlí si nahlas pavouček. "Je mi zima a už sem pár týdnů nejedl." Vzdychá si Oskar a okusuje si při tom svou nožku číslo čtyři.. "Pročpak vzdycháš?" Uslyší odněkud pavouček, načež spatří velkou tlustou mouchu. "Ale, to víš moucho, mám hlad a je mi zima," odpoví náš hrdina. " Nevzdychej a poleť se mnou tamhle přes ulici. Je tam výborné uzenářství. Ach ty klobásky a šunčičky nejrůznějších druhů," pomlaskává si moucha. "Moucho," oslovuje ji rozpačitě Oskar. "Co se ti zase nelíbí?" ptá se naštvaným hlasem moucha. "Já s tebou nemůžu přelétnout na druhou stranu silnice, neumím totiž létat," rozpláče se pavouček. "Tady máš kapesník a nebul, nějak to zvládneme." Oskar se snaží vylézt Mouše na záda a oni kupodivu vzlétnou. S menšími odchylkami z trasy se nakonec naše dvojka přece jen dostane přes onu nebezpečnou silnici. Vůně uzeného masa se zde nezapře. Moucha je ochromená touto libou vůní natolik, že přestane mávat křídly a oba se řítí do náruče chodníku. Těsně před dopadem však moucha vzlétá. Oskar se neudržel a spadnul na chodník. A co se nestalo. Přišel o svou další nohu. Nijak mu to ale nebránilo v tom, aby se vydal po svých šesti nohách do uzenářství. Lezl po sklech, které voněly masem a s neskonalou vášní je olizoval. Nevnímal nic jiného než tento požitek. Dokonce zapomněl samým zaujetím své přítelkyni mouše poděkovat, za tak přepychový odvoz. Moucha to naštěstí nijak neřešila. Už si totiž libovala na nově rozbalené šunce.
Takhle to šlo den po dni, měsíc po měsíci. Ale šunkové salámy byli stále okoralejší a pan uzenář stále mrzutější. Obchod krachoval. Oskar se snažil nabrat si co nejvíce zásob, než obchod skončí úplně. Dokonce odháněl všechen ostatní hmyz a prohlašoval, že on je tady ze všech nejsilnější a nejchytřejší a tudíž má nárok na nejvíc jídla. Když táhl už asi šedesátý kousek šunkového salámu do svého obydlí ve škvíře u dveří, vcházel do obchodu poslední zákazník. Oskar si ho nevšiml, protože se zrovna zaobíral tím, jestli si náhodou vosa nevzala větší kousek salámu. A tak se stalo. Zákazníkova podrážka se střetla s Oskarem. Teď už mu jeho zásoby nebyly nic platné. Pavouček zemřel. Hmyzu se Oskara zželelo a tak mu uspořádali, důstojný pohřeb i se svým největším kusem šunky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama